Dnes se mi plní další sen. Je podvečer a autobus odjíždí do přístavu, lidi nastupují na loď. Chvíli trvá než loď odrazí od břehu. Dole v podpalubí hraje bluesová kapela a kapitán zpívá v angličtině. Začala se podávat polévka s lososem a koprem, nádherně voní. Skvělé bílé víno, které zahřívá v téhle helsinské zimě uprostřed května. Loď se houpá, posádka napíná plachty, mezi nimi je nádherná drobná blondýnka v černé čapce. Všichni v podpalubí pijí pivo jen já si dávám víno. V duchu si říkám, kdypak asi přijedeš do Čech blondýnečko, ukážu ti Prahu a vinný sklep. V podvečerním světle připlouváme do přístavu, slunce stojí na jednom místě a neklesá. Pořád je světlo a měkké stíny pokrývají hladinu moře. Blondýnka svazuje plachty, večer to byl moc pěkný, jen škoda, že tu není někdo ke komu mám blízko. Autobusem přejíždíme k hotelu, tahle země plná žuly a vody se mně zarývá pod kůži, všude kolem je voda. člověk je klidný jako nikdy jindy, v měkkém světle zanikají všechny problémy a nemám potřebu nikam utéct. Projíždíme kolem zátok a vše je tak tiché a svěží.
