Přichází podzim, na většinu sedá deprese a splín, ale na mně ne. Vlastně se mi jen podzim dostává pod kůži a já vnímám věci a lidi ostřeji než v létě, kdy je vše tak poklidné a na vše je vlastně dostatek času. Listí se barví a vím, že přichází pomalý konec, ale není mi to proti srsti, protože vím, že už vlastně všechno bude uklizeno pod bílou peřinou a pak se vše obnoví až s podivuhodnou čistotou. A tak vybaven dostatečným vědomím tohoto běhu jsem klidný a mám hodně elánu dělat věci, které nikdo už nechce dělat. Půjdu si pustit draka a budu se dívat, jak vítr žene barevné listí vzduchem a smát se prvním studeným kapkám deště, po kterých chutná čaj úplně jinak než jindy.