Dnes mě všechno štve, je to tím, že fouká teplý vítr, který mi vždy přinese jen deprese, nic mě nebaví, chtěl jsem pracovat, ale nejde mi to, musím pořád myslet na to, že jsem opět včera neodhadl situaci, snil jsem a dnes mě to bolí. Už nevěřím ničemu a nikomu, jsem štvanec ve vlastním světě fantasie a z ní se ve mně střádá bolest světa. Připadám si jako bych byl znova v pubertě, když takhle píšu, myslel jsem, že jsem dospěl, když ovládnu emoce, ale emoce nakonec ovládly mne. A proto čekám na někoho, kdo mě miluje a nikdy se nevrátí.
Konečně někoho miluju a mám pocit, že tohle nemůže skončit, dokud se svět nepřestane otáčet, tiše si přeju, aby tento podzim neskončil a já mohl prožívat věci tak intenzívně jako dosud.