V mailu plném krásných vět mi přišla zvláštní fotka, řekl bych boční profil. Co s tím? No rozhodl sem se vyrazit na cestu, ovšem oklikou přes Horní Dolní. Chvilku zabrala páteční cesta autem do Horní Dolní, napřed zastávka na benzínce pouze s pokladnou nám nedala šanci koupit nic k pití ani žádnou dobrotu, další zastávka na benzínce něco k pití a piškoty s džemem a čokoládou. Následuje cesta mezi bariérou kamionů a zasněženým rygólem. Nedá se rozhodnout, kde bych skončil raději, čelní srážka nebo druhá varianta. Hlavou mi proběhne
myšlenka o tom, že můj děda umřel v klidu ve spánku, ale co. Mnohdy, když sedám do auta, si říkám, že je to naposled. Tak i tak. Další benzínka na trati, kafe u barového stolku, jsme benzínková kultura. Do hajzlu, kafe z automatu a bageta. Nějak mně zamrzí, že jedu někam a nevím kam.. Další zastávka je ve špeluni na předměstí. Najíme se. Dobře se najíme. Pokračuji do neznáma, před týdnem jsem tady projížděl, je vidět nebe mezi větvemi stromů a budka s koňskými klobásami. Čas letí, jako koně.