Hezké dny začínají nevinně. Podzim je příběh sám pro sebe, barvy unáší představivost, a někdy si říkáme kde hledat pravdu. Možná, že jsem si někdy slíbil něco, co jsem myslel vážně a moc si to chtěl splnit. Ale záleží na tom vůbec, když cestou k tomu cíli se vyskytlo tolika pestrých zážitků, že to bylo tak hezké, kdy lze slovem popsat jen tu slupku, která nic neřekne o náplni? Přesto když se chceš s někým držet za ruku, tak ho vezmi v podzimním slunci na procházku chodníky pod Špilberkem. Dej mu jeden nebo raději víc kaštanů aby si pak mohl postavit panáčka či pár zvířat, sebou vezmi hezkou knihu a čti z ní, nemusí to být nahlas, stačí jen docela potichu šeptem, občas se zastavte a proberte spoustu věcí, který se vám zdají důležité a usmívejte se na sebe, zjistíte, že život je moc hezký, když se mají lidi rádi. A určitým místům se raději vyhněte, potkalo by vás něco, co vás vyvede z téhle krásné nálady a vrátí vás k sprostotě života. Dívejte se na Brno z různých míst a když už nebude chvíli o čem mluvit, vezměte se za ruce.