pevnost
2. března 2012 v 10:27Během včerejšího dne se stalo toliko věcí, které mám teď pod kůží a nevěřím, že se to stalo. Za tónů jedné písničky procházím nočním Brnem a usmívám se. Hodně se usmívám, myslím na ni. Už je to tak, prostě si nemůžu pomoct. Ve světlech aut vidím její stíny. Pískám si do kroku. Došel jsem až na konec města a mám ještě hodně času. V zastávce, kterou míjím, sedí pár milenců, nohy přes sebe a já je kontroluju pohledem, všechno je v pořádku, říkám si. Semafor přeblikává v pravidelném intervalu a já se míhám ulicemi, sedám si na lavičku v zastávce, je teplo a ve vzduchu voní jaro a ona. Usínám spokojeně v zastávce a nechávám si zdát samé hezké sny.
Hmm.. krásná pocitovka, závidím a moc ti ji přeju zároveň. I tvoje psaní voní jarem a moc se mi líbí. A snad nevadí, že ti všechno tak komentuju.. to víš, doháním resty a kdo ví, kdy se po mně zase slehne zem :) A navíc jsi můj oblíbený spisovatel.