Světlo je měkoučké, klouže korunami stromů a je vidět dolů k řece Olšavě, břeky a duby dokreslují atmosféru večera. Brečel bych, ale nemůžu. Říkám si, ještě chvíli vydržím a pak už budu proměněn a splynut. Zachovám kontinuitu a zasadím oskeruše plodící chutné malvice, ze kterých poteče hřejivá pálenka.