29.10.
Posnídáme spolu, ale čas letí jako splašené koně. Předpokládané komplikace s jízdenkou se nekonají, až na tu cenu. Koupíš mi pivo a půjčíš mi otvírák. Dáváš mi pusu na rozloučení a zamáváš do vlaku. Já naopak z vlaku. Rozjedem se každý jinam ale přesto spolu. Venku je hezké mrazivé ráno s jinovatkou. Přetahuju přes sebe kabát a snažím se usnout. V Drážďanech mám dost času, tak se jdu projít k řece. Mají divnou výzdobu a v bazénech září zamrzlé listí, děti prolamují led.


Nákupní ulice od nádraží se jmenuje Prager strasse a pěkně jí profukuje. Z dálky na mě svítí krásná žlutá poštovní schránka na nábřeží, ale místní lidi jsou nejspíš hodně lakomí a nechtějí mi půjčit propisku.

Dívám se na plynoucí vodu, lodě bohužel neplují. Čas se pohne k odjezdu. Říkám si, že do Říma na jaře určitě nepojedem.
Protože pojedeme do Paříže.