Cesta vlakem už utekla, ale ještě je před náma jeden kratší let. Je večer a začínám hýřit aktivitou, tak potřebuju nějaké sedativum, na sedačce v čekací hale letiště se kroutím jako had. Otevřeme si ploskačku slivovice a svět je hned přívětivější a je v něm tepleji. Tepleji i od tebe, nikoliv jenom od kořalky. Už už se vidím v letadle, ale na ceduli se objeví nepříjemnost v podobě delayed. Kurva fix! Jsem nedočkavý, vím to, ty mě ale výborně krotíš a já se nechám, aspoň dělám, že se nechám. Tyhle časové meziprostory nemám rád, byl bych nejraději s tebou někde jinde než v potemnělé studené hale, kde musím sledovat unavené oči plné znuděnosti a otrávenosti, kde se z nenadání občas zaleskne i hezký úsměv. Stejně ty věci, co sem teď píšu, opět hodím za hlavu. A tak se těším na další odlet!
Na kořalku se nesmí zapomenout, bez ní by nás do letištní haly ani nepustili, natožtak do letadla. Gagimardžos!