Někdo nás honí ve snech, ale proč s nima sedáme do auta, ptám se. Cítíš ty ruce chladné tak blízko, přec se tě nedotýkají, chcou se tě dotýkat a možná tě pohladí v bocích, teď je mi to jasnější, každý máme svého spojence, je jedno či je to muž nebo žena. Musíme se umět k němu chovat a on nás bude učit jako velký učitel. Jsi zpocená a chceš uhodit rukou, otvírám oči a je právě 4:44, těsto už vykynulo a je čas vařit knedlíky.
Včera to nebyla žena, ale muž, a když jsem mu vyšla vstříc, utekl. 2.37. Nevím, co přesně mě naučil. Asi že snadné cíle nikoho nezajímají.